Návratnost investic do rozvoje: proč firmy nevědí, jak ji vyčíslit?

U otázky “Jak počítáte návratnost investic do vzdělávání a rozvoje?” se často setkávám s rozpaky. Na systematickém rozvoji je závislá budoucnost firem, avšak z počítání návratnosti se někdy stává silné emoční téma.

Jinými slovy… i když HR manažer vytváří systém rozvoje zaměstnanců s plným nasazením … seděl nad ním týdny… přesto nemusí vědět, co říct, až přijde CEO a zeptá se: “Jak poznáš, že se nám to vrátí?”

Vzoreček neexistuje, ale hodnotící kritéria ano

Pokud je mi známo, tak ani špičkové zahraniční konzultační firmy nejen z “velké čtyřky” nemají ucelený matematický postup, jak návratnost investic do vzdělání počítat. Přesto existuje mnoho hledisek, kterými smysluplnost konkrétních investičních rozhodnutí můžeme posuzovat a před finančním ředitelem či CEO pak plán obhájit.

Předesílám, že zde mluvím o strategickém rozvoji, kterému se v Talentworku věnujeme především. U benefitního rozvoje je návratnost ještě složitější a budu o ní mluvit jindy (rozdíl mezi benefitním a strategickým rozvojem si můžete přečíst v samostatném článku).

Při analýzách návratnosti firemních investic do rozvoje s klienty hledáme odpověď na otázku, zda jejich rozvoj vede například k těmto výsledkům:

• Trávíme výrazně méně času na poradách, které stojí minimálně hodinovky účastníků.
• Zmizelo obhajování a točení se v kruhu (práce pro práci, výmluvy, strach ze ztráty).
• Umíme otevírat problémy, které se neřešily a zametaly se pod koberec.
• Máme odvahu udělat nepopulární rozhodnutí, které bolí a nikdo se k němu zatím neodhodlal.
• Naši obchodníci nedělají klientům ústupky, které dostávají zakázky do červených čísel.
• Umíme se smířit se ztraceným projektem, ziskem či lidmi a nevracet se k tomu neustále dokola ve formě výčitek.
• Realizujeme rychlejší dodávky projektů skrze efektivnější komunikaci a spolupráci.
• Umíme ochotně a rychle selhávat (přiznat si porážku) a tím ušetřit na slepých uličkách nemalé peníze. Máme schopnost zastavit dříve nefunkční či špatné projekty.
• Evidujeme nižší fluktuaci, zejména odborníků.
• Zaznamenáváme růst zisku či obratu firmy díky větší akceschopnosti nebo zavádění inovací.
• Lidé napříč celou firmou mají zájem na snižování zbytečných nákladů místo vymlouvání se.
• Daří se nám úspěšně předat firmu další generaci, aby v budoucnu nezanikla.

Podobné otázky pokládám i leaderům a majitelům firem, když potřebujeme vyhodnotit návratnost prostředků, které do svého rozvoje investují jako jednotlivci.

Ptám se například takto:

• Umíte získat povýšení s vyšším příjmem, když jste zaměstnaný, nebo zisk, pokud podnikáte?
• Rozpoznáváte včas „průserový“ projekt nebo investici s finanční nebo časovou ztrátou? Umíte ho zastavit bez dalšího prohlubování ztrát?
• Nenecháte se vtáhnout ostatními do něčeho, co sám nechcete a co vás stojí jen čas a/nebo peníze?
• Daří se vám zvětšovat váš tým, firmu či obrat podnikání?
• Dokážete změnit problémové procesy nebo osekat nepotřebné náklady místo výmluv, proč to nejde?
• Zvládáte své úkoly rychleji, umíte jasněji prioritizovat a díky tomu máte více času, který můžete investovat do jiných aktivit (jiné projekty, odpočinek, hobby, rodina, atd.)?
• Nerozpadl se vám tým, firma či osobní vztah a vyhnul jste se tak ztrátám?

Zjednodušeně řečeno, pokud se na investice do rozvoje podíváme optikou konkrétních lidí nebo konkrétních situací, tak se její návratnost vyhodnotit dá.

Situace, které jdou vyčíslit poměrně přesně

Pojďme si ukázat 3+1 příklad, kde se finanční výsledky dobře vedeného osobního rozvoje dají počítat dokonce poměrně přesně.

Utrácet za rozvoj neznamená skutečně se posunout

Existuje ještě jeden důležitý pohled na návratnost investic. Někteří lidé mají tendenci spokojit se s tím, že program / kurz / mentoring… cokoli… absolvovali. Dokáží sami sebe přesvědčit, že “mají hotovo” a mohou jít dál. Přitom to reálně nepřineslo konkrétní výsledek.  Říká se tomu “iluze vědomosti”. Investici totiž můžeme považovat za navrácenou, až když se odrazí v naší konkrétní práci a – jednoduše řečeno – vydělá nám víc peněz, ušetří reálný čas, zamezí reálným finančním ztrátám apod.

Chcete příklad?

Představte si pianistu, který absolvoval špičkový kurz za 200 000 Kč u zahraničního virtuóza a prošel zkouškou. Jeho investice se mu vrátí až ve chvíli, kdy získá placené místo v prestižní filharmonii nebo se z něj stane youtuber pianista s velkým množstvím fanoušků a prodané reklamy. V opačném případě jde pouze o drahé hobby.